Kennel dei Giotto - Chovatelská stanice dei Giotto -Allevamento dei Giotto

Za koroptví do severního Švédska

28.06.2013 13:48

U ruských setristů mají velkou oblibu psi z Norska. Cení si jich, jak pro exteriér, ale hlavně pro jejich pracovní kvalitu. Na jakých lovech Norové vychovali mnoho pokolení svých setrů? Přece v surových skandinávských oblastech není tak mnoho tetřevů, tetřívků, sluk lesních a sluk polních, křepelek a bažantů. Odpověď je na koroptvi – přesněji na bílé koroptvi.

Naše země je bohatá na koroptve, máme šedou i bílou, ale i tundrovou. No ale když jsem se ptal moskevských chovatelů a cvičitelů ohařů na ohaře speciálně cvičené na koroptve, tak jen udiveně krčili rameny. Ano, doslechl jsem se o lovech v Murmanské oblasti a pod Salechardem, ale pro většinu Rusů je to exotika. Ale pro Švédy a Nory je to skoro národní druh lovu.

Říká se, že ostrovní ohaři (setři a pointři) byly odpočátku vypěstováni pro rychlé a široké hledání na vřesovištích. Hlavním objektem hledání byli – Red Grouse, červená koroptev, což je jeden z poddruhů bílé koroptve (bílá koroptev má celkem 22 poddruhů a musíte být velmi dobrým ornitologem, aby jste je všechny rozeznal).

Na Britských ostrovech nyní ubývá tento hrdý pták, ale v Norsku a severním Švédsku je neustále oblíbenou lovnou zvěří. A v rozlehlých tundrových a lesotundrových honitbách jsou maximálně využívány vlastnosti ostrovních ohařů hlavně pokud jde o rychlost. Myslím, že otud pramení sláva norských setrů.

Náš lov probíhal 700km severně od Stokholmu v městečku Medstugan v provincii Jemtland. Dva psi přijeli z Norska, které je odtud jen 20km a dva byli místní švédští, ale z norské chovné linie. Byli jsme taková mezinárodní skupina, švédský průvodce, norský průvodce, dva irští setři, anglický setr a pointr. Lovci byli čtyři, dva Norové a dva Rusové.

Honitba byla lesotundra: mechy, nízké bobuloviny, místy karelská bříza a polární vrba. Bylo velmi mnoho vody v podobě louží, malinkých jezer a potoků. Velké stromy tam nebyly, ale v dáli několika kilometrů jsme zahlédli ostrůvky řídkého lesa. Od Polárního kruhu nás dělila ještě vzdálenost 250km, ale příroda byla drsná, možná i kvůli nadmořské výšce 600 – 700km nad mořem.

Honitby byli soukromé a lovecké využití minimální. Na 15000 hektarů lovilo koroptev za rok maximálně 30 lovců, každý v průměru 2-3 dny. Místní obyvatelé chodí střílet do sousedních honiteb, které jsou na veřejných pozemcích. Početnost ptáků a v závislosti na tom i odlov je velmi rozdílný z roku na rok ( rok 2012 byl slabý).

Ale i tak se pokusím povědět, čím se odlišuje lov s ohaři v severním Švédsku od klasického lovu provozovaného v Rusku.

První, co je pravidlem – to je vrtulník. Ne on se nepoužívá na nahánění ptáků na střelce a nevozí bohaté lovce z letiště do honitby a zpět. On je potřeba, aby se neničila tundra. Z místa našeho noclehu na místo lovu to bylo 15 až 20 km ne dál. V honitbách ale není ani jediná automobilová cesta. Na překonání vzdálenosti používali dříve čtyřkolky. Ale čtyřkolky nechávají v tundře vyjeté koleje a to je šrám, který nezaroste v tundře mnoho let. Proto je v loveckém sdružení malý vrtulník, 5-7 min ve vzduchu a jsme na místě a tundra zůstala nepoškozená. Večer nás ten samý vrtulník vyzvedával na druhém místě na konci trasy. V tundře může vrtulník přistát na libovolném místě, prakticky všude a je používán rovněž na odvoz střeleného trofejního losa např. Ale vraťme se ke psům a ptákům.

Psi jsou plně zvyklí na cestování vrtulníkem, je vidět, že neletí poprvé. Jakmile opustí vrtulník, tak se nejdříve vrtí, ale záhy si ulehají přivázáni k ruksaku. To je druhá zvláštnost, která nás udivila: vodítko se na lovu nedrží v ruce, ale je přivázáno k řemeni batohu. Pokud sundáte ruksak a položíte ho na zem, tak si psi ulehají vedle něj na zem bez jakéhokoliv povelu a nikdy se nepokouší táhnout ruksak. Bezpochyby jsou takovým způsobem cvičeni a vycvičeni.

Třetí zvláštností je používání psů. Po příletu jsme se rozdělili do dvou stejných skupin a šli paralelně asi dva kilometry od sebe. Ve skupině byli dva lovci, dva psi a průvodce. Toto je nejtypičtější složení skupiny. Někdy bývají ve skupině tři lovci, dva psi a průvodce a někdy jeden lovec, ale vždy dva psi a průvodce. Zde je to tak dáno, že průvodce má vždy dva psi. Proč? Protože v poli pracuje vždy jeden pes a druhý je na vodítku. Za hodinu se psi vymění jeden pracuje a druhý odpočívá na vodítku. A lovci – no kolik jich je, tolik jich je, třeba pět, ale průvodce pustí pracovat vždy jen jednoho psa a druhý odpočívá. Říkají, že tak je větší pořádek a větší odlov. Nejvíce neobvyklé – to je atletická příprava a šíře hledání. V švédské tundře se má pes kde proběhnout. Šíře hledání je 500m na každou stranu a vše cvalem a cvalem. Někdy hledají i 800m do stran a ztrácejí se z dohledu. Jsou speciálně učeni hledat tak široko do stran, protože jsou vybaveni GPS vysílačem – lokátorem. Průvodce má v kapse GPS přijímač s mapou a kompasem. Na obrazovce GPS přijímače je vidět pohyb psa v reálném čase na mapě daného místa. A náhle průvodce říká, že pes vystavuje a ukazuje prstem za terénní nerovnost – jděte 237m a zastavte se.

Vzhledem k tomu, že honitby jsou velmi rozlehlé a stejnorodé, tak nejsou psi učeni systematickému pročesávání místa lovu, ale naopak se od nich žádá maximálně rychlé a široké hledání. Není účelem lovu slovit vše v daném prostoru, musí něco zůstat pro budoucí obnovu populace. GPS lokátor umožňuje přesně vědět, kde se pes nachází, kam se pohybuje a jak rychle. Žádné beepery, ani radio obojky se nepoužívají.

Přímým důsledkem dalekého hledání je návyk k tvrdému vystavení. Pes i když nevidí lovce musí dlouho stát, nekonečně dlouho. To znamená, že psi nedohledávají a nedodavují ptáky po vystavení. Tyto vlastnosti jsou u ohařů vědomě pěstovány. Ruskému lovci zvyklému pracovat v neustálém vizuálním kontaktu se psem, se to může zdát nesprávné. V Rusku pokud se pták přemístil, tak je ohař povinen vypracovat toto přemístění (postoupit) a znovu ptáka vystavit (vysvětlivka – myšleno samostatně bez příchodu lovce). Ale skandinávci to nevyžadují obzvláště proto, že jejich čtyřnozí pomocníci vystavují skoro vždy na velké vzdálenosti a mimo zorné pole lovce.

Jakmile přijdeš ke psovi, prakticky ihned uvidíš, jestli se pták přemístil nebo ne. Pokud se pes neohlíží na lovce, nekroutí hlavou, tak to znamená, že ví, že je pták přímo před ním. Ale obvykle koroptve stihnou přeběhnout. Proto skandinávci nepouštějí psa kupředu s povelem „Пиль“(volně přeloženo – běž). Nemají takový povel vůbec. Naopak od psa očekávají a vyžadují, aby z vystavení přešel pomalu a uvážlivě do vypracování přemístění ptáka (postoupení). Při tom lovec se pohybuje pomalu za psem a nezůstává na místě očekávajíc vzlet ptáka. To vyžaduje od psa mimořádný klid a výdrž. Samozřejmě mladí psi neumějí pomalu postupovat za ptákem a vrhají se do útoku na ptáka.

Viděl jsem pracovat všechny čtyři psi naší expedice a musím říci, že kvalita jejich pracovního nasazení předčila moje očekávání a nedostávalo se mi pochval. Ano, mladý irský setr (dvouletý) byl vcelku horlivý (neklidný) a udělal pár vyražení, ale průvodce dobře rozuměl psu a uklidňoval ho a „ukočíroval“ ho. Chudák průvodce! Pes uvázaný na vodítko se neustále vrhal kupředu na hledání, obzvláště pokud viděl pracovat svoji partnerku, zkušenou čtyřletou anglickou setřici. Průvodce trpělivě snášel toto škubání a ani jednou irčana neudeřil.

Dobrých míst je v honitbě málo a psi se neustále mění a drží vysoké pracovní tempo. Je to ohromný zážitek vidět práci ohaře v plném cvalu. Z toho je možné pochopit, proč je lov na koroptev v Skandinávii tak populární. Jednoduše to chytí u duše, když vidíš jak černobílý pointer běžící velmi rychle náhle zachycuje pach zvěře a pokouší se rychle změnit směr pohybu, převáží ho to a on padá na bok a asi dva metry klouže v louži a zvedá nozdry, aby udržel pach.

O přestávce jim sundali jasně oranžové lovecké vesty a navlékli jim nové teplé a suché a dali jim i trochu najíst.

Po obědě lov pokračoval. Pracovní tempo ohařů se trochu snížilo, ale my jsme již byli rovněž unaveni. Vrtulník nás vyzvedl až šest hodin večer. Podle údajů z GPS jsme ten den prošli 13,5 km a každý ze psů naběhal více než 30km. Celkově je to obtížný lov vyžadující dobrou fyzickou kondici.

Sezóna lovu koroptví začíná 1. září – o hodně později než v Rusku. Tou dobou již mladí ptáci dobře létají, slovit na jednom místě veškeré mladé vyvedené ptáky, jak tomu často bývá ve středním Rusku, se tu nepodaří. My jsme lovili začátkem října a vyvedení ptáci se již rozešli a ptáci seděli po dvojcích nebo trojcích. Touto dobou se nesnaží skrýt, ale hledí odběhnout od psa a odlétají hodně daleko. Vzlet je mohutný, hlasitý bez „svíčky“ (kolmý vzlet) a pták letí nízko a rychle, viditelně o hodně rychleji než tetřev. Ptáci, kteří vylétli bez výstřelu se přemísťovali asi 300 až 500m daleko a najít je tam bylo velmi obtížné, no a po výstřelu, který šel mimo ulétali vůbec daleko. Střílelo se na vzdálenost asi 25 až 35 m.

Říkají, že nejlepší doba pro lov je jakmile napadne první sníh. Dokud je sněhu málo, tak se po něm dá dobře chodit a ptáci jsou touto dobou přesvědčeni o svém bezpečí a dlouho drží na místě.

Po obtížném prvním dni lovu jsem si myslel, že psi již druhý den odmítnou pracovat. Ale ne, pracovali jen s trochu menším zápalem, ale ve velmi vysokém tempu odpracovali celý druhý den. Atletická příprava těchto ohařů je větší než je možno popsat a pochválit. Pokud se týče exteriéru tak je můžeme těžko nazvat etalonem, protože jsou výrazně menší a sušší než jejich ruští příbuzní, ale to není pro lov tak důležité. Pokud se rozhodnu pořídit si ohaře, tak budu uvažovat o ohařích z Norska.

Vyptával jsem se průvodců a oni říkají, že v úspěšné sezóně uloví se dvěma psi asi 10 koroptví za den. Já se svým moskevským kolegou jsme tento počet nedostihli, ulovili jsme první den tři ptáky a druhý den čtyři. Norové nedopadli lépe. Tento lov se bude libit těm, kdo dávají přednost kvalitě před kvantitou.

 

Přeložil z ruského časopisu Ing. Pavel Kyša

autor originálního článku je Sergej Kaskov

Kontakt

dei Giotto

giotto@email.cz

Ing. Pavel Kyša
Malá Amerika 228
683 52 Šaratice, CZ

+420 731 145 075

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode