Kennel dei Giotto - Chovatelská stanice dei Giotto -Allevamento dei Giotto

Lov na chřástala polního v Rusku

05.01.2010 11:00

 

 

Výňatek ze zahraničního tisku „Охотничий двор“ vybral a přeložil Ing. Pavel Kyša. Autor článku je Georgij Sosnichin. Autor je zkušeným lovcem a biologem a celý článek jsou jeho vlastní zkušenosti s lovem se psy. Jedná se o zajímavý pohled na práci se psy při lovu a lov pro nás ve velmi odlišných podmínkách divoké přírody, kde dobrá práce psa je základním předpokladem úspěchu lovu a bez něj je prakticky nemožná. Není zde přeložený celý článek, protože by byl moc dlouhý, ale vybral jsem pasáže věnované hlavně práci psů na tomto lovu, což, jak věřím, je zajímavé z pohledu využitelnosti psa, jeho zkoušek atd.

 

 

Spěchejte za chřástalem polním

  V první podzimní dny v centrálním Rusku začíná jeden z nejzajímavějších a neopakovatelných lovů – lov na chřástala. Lovecká sezóna jeho lovu trvá pouze 2-3 týdny a někdy i méně, neboť jak se objeví první ranní námrazy, tito ptáci okamžitě odlétají společně do míst zimovišť.

V době podzimního tahu chřástala nejsou tito v okolí Moskvy tak početní, jako na jihu Ruska, kde podle vyprávění místních lovců je možno ulovit 50 a více ptáků za jeden lov. V okolí Moskvy za 3-4 hodiny ranního lovu je možno ulovit asi 10 chřástalů, což se považuje za dobrý výsledek lovu.

Opravdový lov na chřástala není možný bez nejlepšího loveckého přítele – psa, ale o tom až za chvíli.

Ranní lov na chřástala polního je vždy úspěšnější než lov večerní, obzvláště při suchém a jasném počasí. Zkušený pes Vám vypracuje chřástala i ve dne a za sucha, ale radějí šetřte síly psa a zaměřte se na ranní lov. Nejlepší jsou pro lov na chřástala pochmurné, zatažené, ale ne deštivé dny. V takové dny můžeme lovit prakticky celý den a děláme jen nevelké přestávky na oddych psa a lovce. Při dešti chřástal nerad vzlétá a hodně běhá pod travinami a silně se schovává.

Chřástal polní jako objekt lovu je vhodnější pro ty, kdo vlastní loveckého španěla. Chřástal velmi rád běhá a proto může jednoduše pokazit ohaře prázdným vystavováním. Ohař vystaví a lovec přijde a zavelí vpřed a chřástal tam už není. Ohař znovu vyrazí na hledání, zakrouží, přejde na postupování, vystaví a chřástal tam už zase není. Nakonec ohař začne skoky vyhánět chřástala, no to ale není už nic platné. Je to zvláštní, ale každý chřástal se chová jinak. Jeden běhá a nechce vzlétnout, druhý vylétá jakmile popoběhne od psa, třetí zůstává na místě a vylétá až zpod mordy psa bez předchozího běhu skoro jako bekasína větší. Mezi jedněmi i druhými jsou jak mladí, tak dospělí jedinci, takže je patrné, že chování chřástala před psem není závislé na věku a zkušenostech ptáka.

Zkušení ohaři se velmi rychle dostávají do kontaktu s chřástalem, využívají při tom práci s vysokým nosem. Lov s takovýmto psem je velmi efektivní a plemeno ohaře v principu nemá vliv na úspěšnost lovu. Hlavní je, aby byl pes obeznámen i s jinou lovnou zvěří a měl lovecké zkušenosti. Rovněž tak hojnost chřástalů nemůže ovlivnit vystavování zkušeného psa, avšak pro mladé ohaře je chřástal nevhodným objektem lovu.

Pohovořím nyní o španělovi jako loveckém plemeni, přímo stvořeném pro lov na chřástala. Španěl, který nevystavuje, obvykle nedělá ceremonie s chřástalem. Rychle přetne jeho únikové cesty, dostihuje jej a skokem ho vyráží z trávy a přinutí ho vylétnout přímo do rány lovce. Ale španělé jsou předurčeni pro práci s nízkým nosem a dlouho prozkoumávají jeho stopy, než se dostanou k ptákovi. S narůstající zkušeností z lovu se však i takoví psi naučí rychle obeznat krmné stezky ptáků a nacházejí rychle samotného chřástala. Chřástalové před psem často běhají na nevelkém kousku pozemku v nepravidelných kruzích. Některé pozemky chřástalové přebíhají po stále stejných stezkách. Využívaje tohoto se proto někteří španělé chytře čas od času schovávají na takových přechodech a poslouchají. Jakmile chřástal přiběhne blíž, pes ho skokem přinutí vzlétnout.

Lovec musí pamatovat na to, že pro úspěšný lov chřástala se psem musí psovi plně věřit a snažit se být mu celou dobu nablízku. Jakmile pes navětří chřástala a začne na něm pracovat, je nutné dostat se k němu co nejblíže. Španěl se přizastaví a ožije, začně vrtět prutem jako vrtulí. Jakmile je pták nablízku, tak pes začíná dělat „svíčky“. Jakmile je pes ukončí, vyskakuje vysoko a dopadá na všechny čtyři běhy, podobně jako myškující liška. Jestli při tom pes začíná „svíčkovat“ na jednom a téže místě, někdy s obraty ve vzduchu o 180°, znamená to, že chřástal je docela blízko a někdy i pod psem. Nejspíše nyní i vyletí. Jestli pták nevyletí, je potřeba energicky pomoci psovi, začít rázně rozhrnovat trávu botami okolo toho místa, kde pes začal vyskakovat. Obyčejně chřástal hned nevyletí do vzduchu. Pokud ne, je potřeba rozšířit okruh, v němž prošlapáváme trávu okolo psa, jestliže ani potom pták nevyletí, znamená to, že už odběhl. Nyní je potřeba přestat pomáhat psovi, zůstat tiše na místě a dát tak psovi možnost najít čerstvou stopu a zaposlouchat se. Někteří španělé vydávají před vypíchnutím ptáka. To je velmi výhodné, protože to dává možnost lovci přichystat se na střelbu. Na polních pracovních zkouškách se španělům s volným hlasem udělují doplňkové body.

Se španělem je možno lovit ve dvou, ale to není tak emociální a správné. Jestli mne požádá o společný lov se mnou a mým psem lovec bez psa, obvykle lovecký host, já předem upozorňuji, že je potřeba být blízko psa a pomáhat mu vyhnat chřástala z trávy. Jestliže se váš kolega lovec vzdálí od psa, tak může nejenom zmeškat vzlétnutí ptáka, ale ohrozí výstřelem jak vás, tak vašeho psa. Při vší úctě ke kolegům lovcům, nemám rád lov ve dvou s jedním psem. Řídím se vždy podle svého psa a vždy se nacházím co nejblíže psa (španěla) a obracím se jednou vpravo, jednou vlevo, takže kolega bohužel zůstává pozadu a vidí už jen moje záda. A když vyletí chřástal já nejdříve hledám, kde stojí kolega a jestli může výhodně střílet. Ale často chřástal letí na jeho stranu a já střílet nemohu. Proto lov na chřástala se psem má být individuální.

Psovi je potřeba vždy věřit. No, často se zaobírá chřástalem 15-20 minut, obrátíš se tedy a jdeš dále, přivoláš psa a ten se, jak vidíš, zase vrací zpět do vzdálenosti třeba 100m a opět začíná hledat. Znovu začíná značit a náhle vylétá chřástal, kterého na takovou vzdálenost můžeš jen doprovodit zrakem. Dobře, jestli zapadne v dohledu, tak na něho můžeme znovu navést psa.

Přelétnuvší chřástalové se obyčejně neukrývají a zvednout je zpravidla není problém. No a čeho jsem si také všimnul, že mezi nimi jsou i takoví, které zvednout podruhé není prakticky možné, obzvláště jestli si sednou do keřů, těžce průchodných mokřadů či porostů vysoké trávy. A jsou i takoví natolik opatrní, že budou vylétat už 50m před Vašim příchodem. Přeletí i na vzdálenost stovek kroků a vás nepustí blíž a uletí mimo dostřel.

Druhý výstřel na chřástala potřebují pouze horkokrevní střelci, kteří nepočkají, až bude pták ve vhodné vzdálenosti pro střelbu. Optimální vzdálenost střelby je 15-25 m. Pokud střílíš na kratší vzdálenost, můžeš minout nebo rozbiješ na kousky cennou zvěřinu. Pokud střílíme na vzdálenosti 30-40m, často ptáka pouze postřelíme a ten pak nelétá, ale velmi dobře běhá. Polapit jej pak bývá problém i s dobrým psem, obzvláště ve vysoké trávě, keřích a mokřadech.

 

 

Autor: Georgij Sosnikin

 

Kontakt

dei Giotto

giotto@email.cz

Ing. Pavel Kyša
Malá Amerika 228
683 52 Šaratice, CZ

+420 731 145 075

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode